Zákon o zachování energie

Je únor, pomyslný vrchol zimního období. Jak vidno, pole letos nejspíš znovu sílit nebudou. Leccos se opravdu mění, a my si proto teď zvykáme na „nové zimy“. Ve vzduchu už cítíme příslib jara, těšíme se na příval čerstvé energie, vyhlížíme jarní probuzení, zatím ale téměř vše ještě dřímá a vyčkává. Pro zvířata v přírodě bývá tento měsíc poslední a největší zkouškou. I my skládáme, často nevědomě, zkoušku z hospodaření s energiemi. A tím nemyslím samozřejmě zásobu ve dřevnících, ve sklepích, krechtech a špajzech nebo v solárních bateriích.

Poslední zimy jsou citelně teplejší, mírnější, nestálé, avšak stále stejně temné. Zima jako období temna, zima jako ticho, zima jako smrt. Již od konce listopadu denního světla postupně ubývá, přímo úměrně s ním i naší energie. Biorytmy velí k útlumu, ladí se na neoblomný přírodní cyklus. Naše tělo hledá harmonii. Nachází?

Pracovní návyky, nenápadně měnící se v potřeby, se nás snaží udržet ve výkonném tempu. Mnohdy se ke konci roku naopak dostáváme do gradace. Pod tlakem kolektivního nastavení nejsme schopni zavčasu zachytit nástup zlomu, čerpáme tedy z rezerv. Jednoduše utrácíme více, než jsme schopni získat. Pro pobyt v přírodě vyhýbavě čekáme na příhodné počasí. Mnoho času trávíme v interiérech. Do práce jdeme (jedeme) za tmy, mnozí pak za tmy i z práce. Přitom denní světlo je pro nás bytostně důležité, je jedním ze zdrojů lidské energie. Ne nadarmo se říká, že kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Ztrátu této energie bychom mohli mírně kompenzovat „zimním spánkem“, jít na kutě, přirozeně, jakmile tma zavelí. Zajisté ale máme mnoho důvodů, proč to sami sobě nedovolíme. A tak hledáme kompenzaci jinde.

Už jen ona samotná potřeba kompenzace nám možná leccos naznačuje, možná něco přetahujeme, přemáháme, doháníme, tlačíme.

Leden utekl jako voda, sněhu moc nepřinesl a mráz nás tužil jen velmi jemně. Novoroční předsevzetí a formování vizí pomalu ztrácejí na naléhavosti. A tak tu máme únor, korunního prince zimy. Hromnice nám přinesly hodinu světla k dobru. Přesto ale můžeme ještě zažít třeskuté mrazy, hory sněhu, plískanice a šedavé dny. Krajině by to jistě prospělo a nám vlastně také. Přeci jen – je únor – zima. Stále ještě ideální čas na to, zalézt si s příchodem tmy ke kamnům, k ruce horký meduňkový čaj, a nechat svou přítomnost prostoupit tichem a klidem. Rád si v těchto chvílích dovoluji méně přemýšlet. Naslouchám duši a tělu. Když už přemýšlím, zkouším spíše rozjímat. Snažím se usebrat. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Pozoruji tu hru kolem sebe, hru, kterou hraju sám se sebou. Co mi energii dává, co mi ji naopak bere?

Minulý rok jsme podrobněji zpracovali téma otužování, saunování a zimního usebrání. Hledáte-li inspiraci, jak pracovat s vlastní energií, nahlédněte do našich článků. Zima už má sice na kahánku, ale nikdy není pozdě na nové začátky, však i v březnu můžeme ještě chvíli s klidem pobýt za kamny.

Přečtěte si také:

Saunování – teplo, chlad a relax

Otužování aneb tužba ducha i těla

Zimní usebrání