Jitrocel kopinatý patří k osvědčeným a dlouho známým léčivým rostlinám. Potvrzuje to i množství lidových názvů, které obdržel – beraní nebo psí jazyk, dokonce olověný jazyk či čelník nebo svalník. Staří Řekové tuto rostlinu pojmenovali sedmižeberní, neboť jitrocel kopinatý má opravdu sedm žeber. Řekové i Římané ho hojně používali při oparech, kožních infekcích, ale také jako protijed při pokousání vzteklinou napadeným psem. Jitrocel obvykle roste u cest a stezek, což ho předurčilo stát se bylinkou poutníků už ve středověku. 

Jitrocel kopinatý patří do čeledi jitrocelovitých. Vyskytuje se jako divoce rostoucí rostlina v polních kulturách, ale vzhledem k velké spotřebě ve farmaceutickém průmyslu je i pěstován. Sbírají se listy , které obsahují tzv. irinoidní glykosidy, jejichž obsah se mění podle stáří rostliny. Dále obsahuje fenylethanoidy, slizy, flavonoidy, tříslové kyseliny, kumariny nebo i minerální látky, jako je kyselina křemičitá, zinek a draslík. Vnitřně se používá ve formě nálevu nebo sirupu.

Jitrocel patří mezi tzv. slizové byliny. Slizy působí ochranně a hojivě v oblasti sliznic dýchacího a trávicího ústrojí. Jitrocel kopinatý je ideální bylinou při problémech v oblasti horních cest dýchacích. Tradiční jitrocelové sirupy pomáhají dětem i dospělým při kašli a problémech s dýcháním.

Díky bylinným slizům omezujícím kontakt sliznice trávicího traktu s vlastními trávicími šťávami, má pozitivní vliv při zánětech v oblasti jícnu, žaludku a střev. Slizy ovšem reagují s konzervanty a proto se doporučuje využívat hlavně sirup nebo sušený list.

Zevní užití: už naše babičky věděly, že na každou ranku je dobrý list jitrocel. Čerstvé listy jitrocele se přikládají na krvácející rány, které pomáhají hojit. Přikládají se i na malé vřídky nebo hnisavé rány. Jitrocel umí "vytáhnout hnis a zánět" z rány a pomoci tak k rychlejšímu hojení.

Z jitrocele se dále vyrábí celá řada oblíbených sirupů, kde se vyskytuje jitrocel samostatně nebo v kombinaci s jinými bylinami.