Rituály

Rituály, obřady či ceremonie doprovázely lidskou společnost od věků. Mají tu moc propojit důležité momenty s jakýmsi posvátnem, uctít významný okamžik hlouběji už jen tím, že mu je věnován prostor a čas. Mysl dostane možnost víc se pozastavit a duše prožít. Pomáhají tedy lépe celou situaci zpracovat, uchopit, vyrovnat se s ní skrz vědomé pozastavení. Nesou potenciál změny ať už jemné nebo průlomové. "

Je to magický okamžik, který nám umožňuje otevřít se něčemu, co nevidíme, ale mnohdy velmi dobře cítíme. Zdravé uzavření minulosti, tvoří prostor pro příchod nového." píše ceremonialistka Katka Štíchová.

Rituálů je celá řada od těch nejdrobnějších každodenních jako je vypití sklenice vody po ránu nebo společná odpolední káva s partnerem, přes rituály spojené s ročním obdobím (Velikonoce, letní slunovrat), po rituály životní (svatba, pohřeb, narozeninový rituál) a přechodové (rituál menarché - vstup do ženství, poporodní rituál).

 I každodenní rituál nám dává během dne nějakou kotvu, něco co nám dělá dobře, dává to smysl a tak to opakujeme. Výše zmíněné životní a přechodové rituály pak nesou velký potenciál, pokud jim vědomě věnujeme čas. Vyrůstám v době a ve společnosti, která si z rituálů od svých předků mnoho nezjistila, nepředala...Vypadá to, že rituály předávané naší rodinou, se skoro vytratily. Cítím asi nějaké vykořenění, kdy jediné, co mě s předky spojuje je genetická výbava a vzpomínky. Nikdo se nestihne pozastavit, když se z dívky stává žena, když odcházím nadobro "z hnízda", svatba probíhá dle našich mladických představ a kouzlo ji jen lehce ovane, když si říkáme sliby. Něco tomu všemu chybí.

Právě absenci těchto milníků pak špičky svých oborů (od Carla G. Junga přes Josepha Campbella až k Richardu Rohrovi) zhruba od poloviny 20. století přičítají mnohé neurózy a problémy západního člověka. „Podstatou rituálů vždy bylo, že o probíhající změně věděla celá rodina i vesnice. A všichni dotyčnému poskytovali podporu, vyprovázeli a vítali ho. To dnes samozřejmě není možné,“ píše psycholožka Yvonna Lucká.

Dnes si to magické připomenutí svých milníků dočerpávám a užívám i zpětně, protože mi to dává hluboký smysl. Důležité jsou pro mě především rituály přechodové, kdy se mi zásadně promění život, nastává nová etapa. Mám možnost tvořit rituály i pro okolí a sledovat tichý přerod, které toto pozastavení přineslo. Práce, která se při rituálu odehraje, není slovy úplně dobře uchopitelná, ale rozhodně je cítit. Působí i několik dní po skončení rituálu a pomalu pak přechází do každodennosti. Stoupám si oblečena v bílém do kruhu žen. Máme celý den na to, abychom nasály esenci archetypu svoji "vnitřní panny". Povídáme si o jejím náboji, který v sobě nese a snažíme se ho v sobě najít, probíhají různá cvičení a intuitivní techniky, sdílení příběhů, píšeme samy sobě dopis o tom, co bychom potřebovaly slyšet v době dospívání.

Večer, oblečené do ruda, se už jen změnou šatů vytvoří jiný vír energie. Oslavujeme společným zpěvem manter, vědomě vstupujeme do ženství a jsou nám předčítána slova z našich dopisů, která potřebujeme v tomto přerodu uslyšet. Ostatní ženy je jedním hlasem opakují a jakoby se zapisovaly někde hluboko a zaplňovaly prostor, který na to v hloubi duše čekal. Také vám přeji magické zážitky při jakýchkoliv rituálech.