Borelióza - klasická a přírodní léčba

V posledních letech se s diagnózou Lymská borelióza setkáváme stále častěji. Dokonce tuto nemoc již nepřenáší jen infikovaná klíšťata, ale i jiný hmyz. Projevy nákazy tímto onemocněním bývají silnější, léčba dlouhodobá s nejistými výsledky.

Co to je Lymská borelióza

Lymská borelióza je onemocnění, které je způsobeno minimálně třemi druhy bakterií Borrelia. Toto onemocnění se vyskytuje zejména v severní Americe a Evropě. Bakterie žijí v krvi drobných zvířat. Jedná se zejména jedná o myši, hraboše, zajíce, veverky, krtky, ale i vysokou lesní zvěř.

Hlavním přenašečem boreliózy jsou klíšťata. Přenašeči, ale méně častí, jsou komáři, ovádi, blechy a mouchy.

Příznaky a průběh boreliózy se dělí do třech stádií. Toto rozdělení je pouze obecné, jelikož se mohou zároveň objevit i příznaky všech stádií.

První stádium boreliózy

zarudnutí na kůži, často s centrálním vyblednutím, které může vycházet z místa vpichu. Dalším příznakem může být zvětšení okolních lymfatických uzlin. Toto zarudnutí vzniká v průměru za 1 týden od přisátí klíštěte.

Druhé stádium boreliózy

začíná většinou za 2 až 12 týdnů po přisátí klíštěte, trvá několik týdnů a vymizí obvykle do tří měsíců po nákaze. Může se projevit jako neuroborelióza. Jejími projevy mohou být značně proměnlivé bolesti po celém těle, bolesti hlavy, periferní obrna nejčastěji lícního nervu, zánět mozkových blan a mozku. V druhém stádiu se často vyskytují bolesti kloubů a svalů. Nejčastěji postiženými klouby bývají kolena.

Třetí stádium boreliózy

začíná měsíce až roky po nákaze. Nejčastějšími příznaky bývají záněty mozku a míchy. Někdy tento stav může imitovat příznaky roztroušené sklerózy. Vyskytují se chronické bolesti zejména velkých kloubů a chronická únava.

Diagnóza lymské boreliózy se stanovuje podle přítomnosti klinických příznaků, potvrzuje se serologickým vyšetřením krve, v případě neurologických projevů vyšetřením mozkomíšního moku, při postižení kloubů i vyšetřením tekutiny z kloubu

Základem je správná diagnóza a pak léčba

Základem úspěšné léčby je správná diagnostika zejména správný typ laboratorního vyšetření a v časném stádiu nemoci podávání vhodných antibiotik. Dlouhodobé podávání antibiotik nemá kýžený efekt a může organismus spíše poškodit. V dalších stádiích boreliózy přichází na řadu spíše přírodní léčba nebo tvz. symptomatická léčba - léčba příznaků. 

Pro další text jsem si vypůjčila velmi zajímavý článek Václava Pergla, uveřejněný v Právu, který se opírá o odborné informace MUDr. Martina Jana Stránského, který je Assistant Clinical Professor v neurologii na lékařské fakultě Yale School of Medicine, jež poprvé pojmenovala LB, a MUDr. Petra Smejkala, primáře Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

(citace)...U mnoha lékařů se pacienti setkávají s neindikovanou léčbou, která je jim podaná na základě pravidla „my to tady takhle děláme“. To všechno v době, kdy je moderní medicína založena na jasných důkazech, vycházejících z velkých, statisticky věrohodných studií, které se konají a ověřují na více než jednom pracovišti.

Léčit více než 21 dní pro jakýkoliv symptom „pokročilejší“ boreliózy není vědecky potvrzené jako účinnější.

Říká se tomu „evidence-based-medicine“, tedy medicína založená na důkazech, nikoliv na místní zkušenosti lékaře. Pro lékaře nestačí si něco myslet, dnes by to měl vědět.

Příliš mnoho antibiotik

Různí lékaři předepisují antibiotika proti borelióze různě - na pár dní až na měsíc či více. Faktem ale je, že žádná věrohodná studie dosud neprokázala, že terapie v délce více než 14 dní má větší efekt na eliminaci borelií v časné fázi.

Nesourodnost léčby se navíc rozšiřuje při léčbě tzv. pokročilé boreliózy. Léčit více než 21 dní pro jakýkoliv symptom „pokročilejší“ boreliozy není vědecky potvrzené jako účinnější. Problém však nespočívá jen v neefektivitě. Lékař navíc vystavuje pacienta rizikům důsledků dlouhodobé antibiotické léčby, jako jsou záněty střev nebo rezistence bakterií k antibiotikům.

Často se s infekcí zaměňuje i tzv. post-boreliový syndrom či „chronická borelióza“. K jeho projevům patří například bolesti hlavy či svalstva, občasné bolesti kloubů a deprese. Tyto potíže však nejsou přímé důsledky boreliózy, ale nepřímé, protože borelióza jen odstartovala různé protichůdné imunologické nebo psychické reakce v organismu, ale sama od sebe ve skutečnosti dále nákazu nepůsobí.

A tím by se také měla řídit léčba: podle charakteru problémů jsou podávány například protizánětlivé léky, antidepresiva či pacient dochází na fyzioterapii.

Mezinárodní studie potvrdily, že antibiotika nemají žádný věrohodný efekt pro léčbu post-boreliového syndromu. I přes tato fakta je pozoruhodné, že organizace, jako je Mezinárodní společnost pro boreliózu a přidružené nemoci (ILAS), podléhají hříchu upřednostňování představ nad fakty, když na jedné straně navrhují pro takové symptomy antibiotickou léčbu „v zájmu pacienta“, ale ve stejné větě dodají, že si tato možnost „zaslouží další studie“.

Pozitivní protilátky nemusí nic znamenat

O studiích, které neefektivnost antibiotik již definitivně potvrdily, zřejmě nevědí. To je škoda, protože takové organizace mohou sloužit jako zdroj věrohodných informací pro naše lékaře. Další problém je měření protilátek Lymské boreliózy a jejich hodnocení.

Zaprvé, protilátky k Lymské borelióze se promění v pozitivní teprve asi za měsíc po kontaktu s nakaženým klíštětem.

Zadruhé, v určitých regionech má až 25 procent populace pozitivní protilátky, protože se s boreliózou setkalo a ani o tom nevědělo. Takže pozitivní test nemusí znamenat nic. Podstatně důležitější je, že kterékoli protilátky proti borelióze mohou navíc zůstat navýšené doživotně, a to i u úspěšně vyléčených pacientů.

Právě proto měření a hlavně interpretace protilátek proti borelióze náleží pouze kvalifikovanému odborníkovi, který má s touto nemocí zkušenost. Lékař by měl léčit pacienta, nikoliv jeho laboratorní hodnoty.

Problém s laboratoří

Celý problém navíc komplikují laboratoře samotné, které často nepoužívají standardizované metody měření protilátek k infekcím. Výsledek se tak mění podle toho, která laboratoř test prováděla. Tam, kde to s boreliózou umějí, si jakékoli pozitivní výsledky ještě nechají prověřit testem Western blot, který potvrdí, že jde skutečně o ty pravé protilátky.

Aby toho nebylo málo, některé laboratoře si osvojily praxi pod výsledkem měření protilátek vytisknout i klinické hodnocení, v němž například tvrdí, že „výsledek ukazuje na akutní infekci“. Na tento výsledek pak poukazují pacienti a nezkušený lékař se tím řídí. Interpretace laboratorních výsledků musí náležet pouze zkušenému lékaři, který hodnotí výsledky v souvislosti se skutečným klinickým stavem pacienta.

Důvodem, proč lékaři u nás občas přehlížejí tyto obecně známé informace, je, že je nic nenutí, aby léčili „moderně“. Nejsou totiž nijak kontrolováni, potažmo ani odborně či právně postihováni, pokud se neřídí výsledky nejnovějších studií.

Takže praktikují stylem, na který jsou zvyklí - mnohokrát tím, který se nezměnil od doby jejich promoce. To je v jiných zemích nemožné, protože lékaři musí dokládat dostačující počet hodin pravidelného „dovzdělávání“, včetně toho, že musí každých deset let obnovovat atestační zkoušku, která reflektuje moderní praxi. ( konec citace)

Co z toho vyplývá?

Základem úspěšné léčby je správné laboratorní vyšetření a jeho správná interpretace. Antibiotika fungují jen v časné fázi nemoci, další a dlouhodobé podávání je pro pacienta spíše zatěžující.

Ve fázi tzv. post-boreliového syndromu či „chronické boreliózy“, které se projevují třeba bolestmi hlavy, bolestmi svalů, kloubů, šlach, chronickou únavou přichází na řadu přírodní léčba, která dokáže správnými postupy podpořit fungování přirozeného imunitního systému organismu, a tím přirozeným způsobem „bojovat“ proti tomuto zákeřnému onemocnění a jeho příznakům.

Zvolte si vhodný preparát sami nebo nás kontaktujte. Rádi vám doporučíme byliny a houby právě pro vás.  poradna@serafinbyliny.cz

Zajímejte se o své tělo a jeho zprávy. Zajímejte se i o léčbu, kterou vám lékař navrhuje a ptejte se proč. Je to vaše tělo a vaše zdraví!