Vlaštovičník – tinktura z bylin

Kdo by neznal krásná žlutě kvetoucí bylinu, kterou když utrhneme, tak roní žlutooranžové lepkavé mléko, které vám zůstane na rukou a udělá hnědé flíčky.

Rodové jméno „chelidonium“ znamená „vlaštovčí bylina“. Kdysi se věřilo, že přináší zrak mladým vlaštovkám, které ještě neotevřely oči

Vlaštovičník je hojně rozšířená plevelná bylina, kterou najdeme na rumištích, v příkopech, na kraji lesů i u plotu zahrádky.

Sbíráme kvetoucí nať, kterou zpracováváme čerstvou nejčastěji do tinktur, jelikož sušením ztrácí své účinky.

Vlaštovičník větší obsahuje 21 alkaloidů, některé se blíží svou strukturou k alkaloidům opiovým, proto její zpracování a vnitřní dávkování raději svěříme odborníkům, i když její toxicita není tak vysoká jako třeba u rulíku.

Předávkování bylinou však může způsobit otravu.

Nejčastější vnitřní použití je ve formě homeopatické tinktury ředěné potencí D3. V tomto případě předávkování při dodržování doporučené denní dávky možné není.

Látky obsažené v rostlině nás umí zbavit bradavic a molusek. Důležité je mít trpělivost a používat jej dostatečně dlouho a denně. V jarním a letním čase se používá čerstvá rostlina, která se přímo pokládá na bradavice tak, aby na ně vyteklo z rostliny mléko.

V době mimo aktivní růst byliny používáme neředěný 100% extrakt, který je určen pouze na zevní užití, jelikož bylina je středně toxická.

Při léčbě bradavic je nutné užívat i vnitřně antivirotické byliny, jako je třeba Dračí krev.

Už staří bylináři věděli, že rozdíl mezi jedem a lékem je jen v koncentraci. Pokud tedy extrakt z Vlaštovičníku většího dostatečně a správně naředíme, získáme skvělou tinkturu k vnitřnímu užití .

Dle legislativy je zakázáno prodávat produkty z Vlaštovičníku většího k vnitřnímu užití. Důvodem je jeho střední toxicita. Nicméně Vlaštovičník v ředění D3, D5 a D6 je historicky používaný všemi léčiteli, bylináři a lidmi, kteří se zajímají o přírodní léčbu. Běžné dávkování při potenci D3 je 3x denně 30 kapek.