Vrbovka malokvětá

Rod vrbovek je taxonomicky velice obtížný. Určování jednotlivých druhů tedy není jednoduché. Na celé zemi rozeznáváme zhruba 200 jednotlivých druhů.

Jedná se o vytrvalé byliny, které se rozmnožují jak semeny, tak vegetativně pomocí inovačních orgánů, které vytvářejí adventivní kořeny a oddělují se od mateřské rostliny. Rostliny vyrostlé z inovačních orgánů bývají na rozdíl od rostlin ze semen statnější, obvykle s rozvinutějším větvením lodyhy a ranější dobou kvetení.

Popis rostliny

Mívá poměrně dlouhý oddenek vytvářející přisedlé zelené růžice listů. Lodyha zpočátku poléhavá, poté přímá a tuhá. Někdy je slabě větvená v horní části. Dorůstá výšky až 100 centimetrů.

Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčitého až kopinatého tvaru. V obrysu jsou řídce zoubkované, po obou stranách jemně pýřité a plstnaté zejména na rubu.

Květy jsou poměrně malé bledě růžové až fialové se čtyřmi odstátými laloky. Kvete od června až do září.

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě kromě severských oblastí. Najdeme ji v západní a střední Asii (na východě po Himaláj), v severní Africe, na Madeiře a Kanárských ostrovech. Zavlečena byla i do Severní Ameriky.

U nás roste poměrně často hlavně v nížinách a v podhorských oblastech, výše jen vzácně. Víceméně souvislé rozšíření druhu sahá do nadmořské výšky ca 650 m.

Často jí můžeme najít na březích tekoucích i stojatých vod, dále pak při prameništích na lukách, na vlhkých pasekách, v rákosinách a pobřežních křovinách, někdy i ve starých zatopených lomech a rumištích v blízkosti vod. Vyhledává vlhké až mokré půdy, které jsou humózní, písčitohlinité až jílovité.

Jako léčivka se začala využívat hojně až ve 20. století

Použití vrbovky jako léčivky nebylo u nás v dávné minulosti příliš hojné. To se změnilo až ve dvacátém století, kdy její schopnosti popsala ve své knize známá rakouská bylinkářka a spisovatelka Maria Treben. Doporučovala ji jako hlavní bylinu pro léčení prostaty a její zkušenosti se následně potvrdily i ve studiích moderní medicíny.

Z kvetoucí natě se dělají nálevy či tinktury

Sbírá se kvetoucí nať i s listy, nejlépe jen horní polovina, aby se zbytek rostliny mohl dál rozvíjet a nebyla tak zcela poničena. Nať sušíme ve slabých vrstvách, nebo zavěšujeme, umělá teplota by neměla přesahovat 35 °C. Sušenou drogu pak používáme ve formě nálevů.

Z extraktu byliny se dělají také tinktury, které mají stejné použití jako čaje ze sušené natě.

Obsah účinných látek

třísloviny
flavonoidy (především kvercetin, myricetin a izomyricetin)
steroly
deriváty kyseliny gallové

Popis rostliny

Rozšíření

Jako léčivka se začala využívat hojně až ve 20. století

Z kvetoucí natě se dělají nálevy či tinktury

Obsah účinných látek

Produkty obsahující Vrbovku malokvětou: