Řebříček obecný - Bylinkář

Řebříček obecný má dlouhou historii v tradičním léčitelství. Jeho latinský název nás odvolává až do starověkého Řecka. Mýtický hrdina Achilles zde podle Homérovy Iliady ošetřil zraněného Patrokla právě řebříčkem. Nutno podotknout, že identifikace řebříčku s Achilleovo léčivou rostlinou není zcela jistá. Co jisté je, jsou léčivé schopnosti řebříčku, který byl v posledních desetiletích podroben také hlubšímu vědeckému výzkumu. Především jedna z jeho hlavních účinných složek – slice azulen. Mimochodem, na světě najdeme přibližně 115–150 druhů řebříčku.

Popis rostliny

Jedná se o vytrvalou, řídce až středně hustě chlupatou, později částečně olysalou zelenou bylinu. Oddenek je trsnatý nebo plazivý. Lodyha je jednoduchá, oblá, jen zřídka v horní části větvená. Dorůstá výšky kolem 90 centimetrů.

Přízemní listy jsou řapíkaté, ty lodyžní jen krátce řapíkaté nebo přisedlé. Čepel listů je v obrysu obkopinatá, úzce podlouhlá, třikrát peřenosečná, s úkrojky rozloženými do roviny.

Květní úbory jsou poskládané do husté chocholičnaté laty, mají žlutě zelený zákrov. Okrajové jazykovité květy jsou bílé až narůžovělé, zřídka sytě růžové. Trubkovité květy jsou oboupohlavné. Plody jsou podlouhlé nažky. Kvete od června do září.

Nenáročná bylina, kterou najdeme hlavně na jižní Moravě

Druh, který se vyskytuje převážně v Evropě. Jeho výskyt se táhne po kontinentu až na sever Asie. U nás roste celkem hojně. Mezerovitý výskyt je na nejteplejších a nejsušších místech našeho území, tedy převážně na jižní Moravě. Druhotný výskyt je známý ze Severní Ameriky.

Roste na suchých, vlhkých až mokrých loukách a pastvinách, při okrajích lesů, cest, v příkopech, na stráních, na ruderálních stanovištích, ve světlých lesích. Vyhovují mu hluboké i mělké půdy. Nesnese extrémně kyselé půdy, jinak je velmi nenáročný.

Známý je již od starověku

V dobách starověkého léčitelství se řebříček používal na vnitřní i vnější rány. Ve středověkých herbářích se dočteme o podobném užití. Známý byl odvar ve víně, drcený prášek z listů a také Zlatá voda z řebříčku neboli Aqua vitae – živá voda. Mattioli popisuje ve svém herbáři konkrétní recept na tuto vodu, která se pak popíjela jen v malinkých denních dávkách. Doslova píše: „Starý a letitý člověk, který by z této vody požil každého dne ráno po jídle čtyři krůpěje ve lžíci dobrého vína na lačný život, ten bude živ do času od Boha určeného a bude chráněn před všelikými nemocemi až do konce stáří.“

Složení silice v rostlinách z okruhu A. millefolium je poměrně dobře prozkoumáno. Tato silice je obsažena ve všech nadzemních částech rostliny a nejvíce je jí obsaženo v květech a květenstvích. Získává se destilací vodní parou. Ekologické podmínky a doba sběru nemají na obsah silice výrazný vliv, ten je totiž dán především geneticky.

Seřízlou kvetoucí nať sušíme ve stínu

Řebříček zahrnuje větší počet velmi podobných druhů. Jejich proměnlivost nám ztěžuje práci při určování. V Hrubém Jeseníku a v Krkonoších můžeme narazit na řebříček sudetský, který má květní úbory zbarvené do růžova. V praxi sbíráme všechny druhy řebříčku, ať mají květní úbory bílé nebo růžové. Seřezáváme kvetoucí nať a sušíme ve stínu. Při umělém sušení nepřekračujeme teplotu 35 °C.

Připravit si můžeme nálev z jedné polévkové lžíce řezané drogy na šálek vody, pijeme před jídlem.

Zevně může posloužit jako přísada do koupelí, také jako kloktadlo.

Obsah účinných látek

silice (azulen)
flavonoidy
glykosidické hořčiny
třísloviny
betain