Kozlík lékařský

Kozlík lékařský

Valeriana officinalis
Sbíraná část
oddenek
Podporuje
relaxace, dobrý spánek, usínání, duševní zdraví, uvolňuje stresové napětí, kognitivní funkce, normální trávení, normální činnost kardiovaskulárního systému, srdce, krevní tlak

Kozlík lékařský se jako léčivá bylina používal už v dobách starověkého Řecka a Říma. Jeho využití v léčitelství popsal Hippokrates a toto poznání dál šířil starověký lékař Galén, který kozlík předepsal na nespavost. V 16. století se kozlík používal hlavně k léčbě nervozity, třesu a bolestí hlavy. Později byl kozlík považován za povzbuzující prostředek a de facto otočil své předchozí použití. V období druhé světové války byl v Anglii používán pro zmírnění stresu z náletů. V moderní medicíně byl podroben mnoha vědeckým studiím, které potvrdily jeho účinky v oblasti podpory spánku, stresu, relaxace a trávení. Dnes je kozlík váženým přírodním pomocníkem bez vzniku závislosti, s minimálním vedlejším nežádoucím dopadem na organismus člověka.

Popis rostliny

Jedná se o vytrvalou bylinu dorůstající výšky 60–200 cm. Má silný krátký aromatický oddenek. Lodyha je přímá, lysá a podélně rýhovaná, lodyžní listy obvykle dlouze řapíkaté, lístky kopinaté, obvykle výrazně a hustě zubaté. Kvete od června do srpna. Květy jsou zřídka bílé, častěji bledě růžové a tvoří ploché vidlanovité laty. Plodem je nažka.

Vlhkomilný kozlík najdete i na Islandu nebo v Severní Americe

Rozšíření není dokonale známé. S jistotou se vyskytuje ve střední Evropě (zavlékán do Británie), na východ až po Ural, severně po jih Skandinávie, zavlečen i na Island. V České republice se vyskytuje hlavně v nížinách až v pahorkatinách (termofytikum), dále pak méně v podhorském prostředí (mezofytikum) a do horského prostředí (oreofytikum) zasahuje minimálně, spíše jen okrajově. Druhotně byl rozšířen například v Severní Americe.

Kozlík roste ve společnosti mnoha dalších bylin na vlhčích lukách, v údolních nivách, často lemuje vodní toky. Jako kulturní pozůstatek se vyskytuje i v sídlech, na železničních náspech, v silničních příkopech, kolem zídek, na hradních návrších. Obvykle vyhledává půdy trvale vlhké, dobře zásobené živinami.

Užití v lidovém léčitelství

Dříve se kozlík využíval i zevně. Lékárníci ho nazývali Valeriana. V 16. století popisuje Mathiolli obklady hlavy při bolestech a dále pak například doporučoval noční obklady očí při jejich zrudnutí (obecně doporučoval kozlík i pro dobrý zrak). Dnes se užívá kozlík lékařský především vnitřně. V první řadě je nápomocen k přirozenému usínání při nespavosti vlivem stresového vyčerpání a také při neurózách projevující se v trávicím traktu.

Podzimní sběr a charakteristická vůně

Oddenek se sbírá na podzim, nejčastěji v říjnu. Důkladně se omyje a suší se ve stínu. Umělá teplota při sušení nesmí překročit teplotu 35 °C. Svou charakteristickou vůni, nasládlou až kořenitou chuť, získává oddenek kozlíku až při usušení. Skladuje se v dobře uzavřených nádobách.

Formou nálevu se používá jedna lžička řezané drogy na šálek vody. Známé jsou Valeriánské kapky neboli tinktura z oddenku kozlíku. Často se užívá i drcený prášek, ať už samotný, nebo ve formě kapslí.

Bylina, kterou kočky milují

Vůně nejen usušeného kozlíku vábí kočky. Je nutné proto dbát na skladování mimo dosah těchto domácích mazlíčků, aby bylina nebyla znehodnocena. Často můžeme zahlédnout kočku, jak se válí na zahradě a odpočívá. Je možné, že místo si vybrala právě kvůli (pro ni) neodolatelnému pachu kořene kozlíku lékařského. Historický německý název pro kozlík zní Katzenkraut a také Augenwurtz, prý ho kočky rády čichaly a sílily tak svůj zrak (Mathiolli 16.stol).

Obsah účinných látek

  •  silice
  • seskviterpeny
  • alkaloidy chatinin a valerin
  • estery kyselin (kyselina valerinová, alkoholy, ketony)


Kozlík lékařský | Serafin byliny

Bylinka obsažená v těchto produktech

Potřebujete poradit?