Na světe roste kolem 70 druhů jehlic. Všechny druhy, které rostou v ČR mají léčivý potenciál. Jejich sušený kořen se používá v léčitelství ale také i v medicíně jako diuretikum. Dříve ji sedláci neměli zrovna v lásce. Rostla často na polích. Její kořen je velice silný a hluboko rostoucí. To mělo za následek zdržování pluhu nebo koňů při orbě a stejně tak netěšila bosé nohy oráčů. Její ostré ostny často způsobovaly těžkosti a hněv. Možná právě proto se lidově ujal název „babí hněv“.

Popis

Jedná se o vytrvalou bylinu s velmi slabým zapáchajícím odérem. Má silný kulový kořen. Přímá, povětšinou chlupatá lodyha vyrůstá do výšky až 120 centimetrů, obvykle však najdeme rostliny vysoké mezi 40-60 centimetry. Lodyha na bázi dřevnatí, je většinou bohatě větvená, s četnými zkrácenými větvemi s krátkými tuhými trny. Tříčetné listy jsou úzce eliptického tvaru a květy rostou v krátkých hustých hroznech. Koruna je většinou růžová nebo fialově červená, vzácněji pak bílá. Kvete od června do srpna. Plodem jsou lusky.

Rozšíření a ekologie

Vyskytuje se v západní, jihozápadní a střední Evropě, od Francie po západní Ukrajinu, od Itálie po jižní Skandinávii. Dále pak v severní Africe, na Blízkém východě a ve Střední Asii. Druhotný výskyt je známý ze Severní Ameriky. U nás roste spíše v teplejších oblastech, od nížin do podhůří. Až na výjimky zcela schází v západních a jižních Čechách, okrajově se zde vyskytuje pouze v Poohří a Povltaví.

Roste na suchých loukách a pastvinách, na okrajích polí, v úvozech, na suchých stráních mezi křovinami, na sušších místech v nivách řek, kolem komunikací. Vyhovují jí hluboké, těžké, minerálně silné půdy.

Užití v léčitelství

Ve středověku se jehlice používala dosti podobně jako je tomu v dnešní době. Vědělo se o jejích schopnostech „hnát moč, rozmělňovat a vypuzovat kámen“. Kůra kořene se vařila ve víně, dále se také z čerstvého kořene pálila voda nebo se kořen tloukl na prášek. Zevně se používal odvar ve vodě s octem pro bolest zubů. (Mattioliho herbář)

Jehlici ideálně kombinujeme do čajových směsí, například s listem medvědice, květem vřesu, kořenem celeru nebo petržele, případně natí svízele syřišťového, květu břízy a s natí přesličky. Obecně je důležité nepoužívat drogu dlouhodobě. Vyplavuje totiž z těla některé minerály. Její samostatné užití se doporučuje jen na 5-6 dní z týdne v maximální délce tří týdnů, poté alespoň na týden vysadit. Pro děti není vhodná vůbec.

Sběr a úprava

Kořen sbíráme na jaře nebo na podzim. Starší a větší kořeny očistíme, nakrájíme na menší kusy, poté sušíme v sušičce až do úplného zkřehnutí. Teplota by neměla překračovat 50°C. Sušený kořen pak můžeme přidávat do různých čajových směsí. Její samostatné užívání se doporučuje při potřebě razantnějšího účinku a pouze krátkodobě. Ideální formou je potom nálev z kořene.

Známé a velice oblíbené v použití jsou lihové tinktury, které se dělají jak z kořene, tak z extraktu natě a květů. Mezi lahodnější úpravy můžeme zařadit tzv. jehlicový koňak. Do litru koňaku naložíme cca 200 g nakrájeného, sušeného kořene a necháme alespoň 2 týdny vyluhovat. Následně používáme jako kapky, které zředíme ve vodě a popíjíme několikrát denně.

Obsah účinných látek

• cyklitol, ononytol
• isoflavonové glykosidy (ononin)
• triterpenoidní glykosidy
• silice