Podobnost s kopřivou je veliká, avšak tahle bylinka nežahá. Společným rysem by mohl být léčivý potenciál a jejich plevelný dojem v opuštěných zahradách. Hluchavka má krásné bílé květy, jež jsou plné sladkého nektaru, který láká nejen hmyzí opylovače, ale také mlsné jazýčky našeho mládí. Takový hluchavkový čaj je potom jedním z těch nejlahodnějších bylinných čajů vůbec.

Popis

Je to vytrvalá bylina, která dosahuje výšky obvykle 20 až 60 centimetrů. Lodyhy jsou přímé, nevětvené a hranaté. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité až srdčitého tvaru s vroubkovanými okraji, jemně chlupaté. Bílé trubkovité květy jsou uspořádány v lichopřeslenech, listeny se podobají listům. Koruna je dvoupyská, kalich pětizubý, prašníky černé. Plodem jsou tvrdky vejčitého tvaru. Kvete od dubna do listopadu.

Rozšíření a ekologie

Roste téměř v celé Evropě. Areál jejího rozšíření se táhne až do Asie. Zavlečena byla i na Nový Zéland, Island a do Severní Ameriky. U nás ji najdeme na celém území. Roste na rumištích, skládkách, v příkopech u cest, při okrajích lesů, jako plevel na zanedbaných zahradách. Vyhovují jí bohaté vlhké půdy.

Užití v léčitelství

Hluchavka byla známá již v antické římské říši a byla používána v tradičním léčitelství té doby. Plinius popisuje, že její listy a květy byly používány k léčbě různých zdravotních potíží, zejména pak k těžším průjmovým onemocněním. Obklady z natě se používaly pro léčbu řezných a bodných zranění.

Středověký lékař Mattioli píše ve svém díle o hluché čili mrtvé kopřivě. V této době se hluchavka používala převážně zevně, pomáhala léčit různé otoky, hnisavé rány, vředy a odřeniny.

Nejcennější jsou květy bílých hluchavek, ale ve starých receptech můžeme často najít použití hluchavky žluté. V praxi můžeme sbírat i květy hluchavky nachové, účinky budou dosti podobné.

V dnešní době víme, že hluchavka působí protizánětlivě a diureticky. Ženám pomáhá v jejich menstruačním období. Tak jako v historii, ale i teď stále hraje důležitou roli při trávicích potížích.

Sběr a úprava

Od května do září sbíráme květní korunu. Kvítky sušíme rychle ve stínu nebo uměle v sušičce, kde by teplota neměla překračovat 35°C. Droga snadno vlhne a hnědne, je pak bezcenná, důležité je dobré uskladnění.

Z květů děláme výhradně nálev (lžička květů na šálek vody). Hluchavkový čaj je oblíbený i pro svou nasládlou chuť, jemnou nevtíravou vůni a zlatavou barvu. Květy se také přidávají do různých urologických čajových směsí.

Do léčivých koupelí pak přidáváme macerát z natě přešlý varem.

Obsah účinných látek:

• slizové látky
• katechinové třísloviny
• silice
• flavonoidy
• biogenní aminy: histamin, tyramin a metylamin