Fenykl obecný

Většina lidí pozná dnes fenykl jako zeleninu, která se dá koupit v obchodech a používá se pak do salátů nebo k zapékání. Jedná se však pouze o kultivar speciálně vyšlechtěný pro tyto účely. Fenykl obecný je v mnohém podobný kopru. Dříve se také nazýval vlašský kopr. Jeho semena využíváme jako koření. Mají peprně nasládlou vůni a jsou známé v kuchyni a likérnictví.

Velmi aromatická trvalka

Jedná se o vytrvalou bylinu (některé kultivary a formy jsou jednoleté, nebo dvouleté), která je velmi aromatická, má sivě zelenou barvu a větvenou, přímou lodyhu. Vyrůstá do výšky 50–70 centimetrů.

Kořen je dlouhý, vřetenovitý, později větvený a bílý. Listy rostou střídavě, řapík je dlouhý, čepel v obrysu trojúhelníková a 3–4× peřenosečná do čárkovitých až niťovitých úkrojků. Pochvy, z kterých listy vyrůstají, jsou blanitě lemované a na konci ouškaté.

Květenství tvoří složené ploché okolíky, skládající se z 6–8(15) okolíčků na nestejných stopkách. V okolíčcích je 15–20 květů. Korunní lístky jsou sytě žluté, elyptické, v horní části dovnitř ohnuté. Květy jsou oboupohlavní. Plodem je dvounažka. Po dozrání oplodí plod praskne a rozdělí se na merikarpia,které mají hnědozelenou nebo žlutozelenou barvu. Kvete od července do září.

Jediný druh, ale rozšířený po celém světě

Rod fenyklů zahrnuje pouze jeden druh a to fenykl obecný. Je kulturou rozšířený v mírných pásech téměř do celého světa (jedná se o Entomogam). Původně pravděpodobně rostl jen ve středozemí a v západní Asii. Dosti často se pěstuje a také občas zplaňuje.

Rád roste na pasekách, na křovinatých svazích, nebo také kolem cest, na rumištích apod. Má rád slunce, potřebuje hlubší půdu s obsahem vápníku a dostatkem vláhy.

Italský vlašský kopr vešel ve známost díky hadům

Ve středověku se u nás fenykl nazýval vlašský kopr. Byla to tedy Itálie, odkud se k nám šířila jeho pověst. V herbáři P. A. Mattioliho (známý středověký lékař, který působil i v Praze) se dočteme, že vlašský kopr se uvedl lidem ve známost díky hadům, kteří jeho požíváním svléknou ze sebe starou kůži a svůj zrak si s ní vyčisťují. V tomto herbáři se také dočteme o jeho podpoře přirozeného trávení a kojení. Pití odvaru vlašského kopru ve víně prý pomáhá ženám při menstruaci. Kromě semen se v historii používala zevně i šťáva vytlačená z lodyhy a také kořen byliny.

Léčivé vlastnosti fenyklu obecného jsou nám tedy známé už po staletí a západní medicína jen potvrzuje již dlouho opisované pravdy lidového léčitelství.

Plody fenyklu se užívají jako nálev i jako koření

Plody se sbírají většinou v září seřezáváním zralých okolíků, které v tu dobu mají světle hnědou barvu. Následně se nechávají dojít, pak se vymlátí, vytřídí a vyčistí.

Vnitřně se používá v nálevu (cca čajová lžička na šálek vody, dvakrát denně), v prášku a kapslích k podpoře žaludeční a střevní činnosti, vylučování a také pro podporu kojení (sekrece mléka). Zevně se používá hlavně k omývání očí.

Fenykl se hojně používá jako koření k dochucování jídel a likérů.

Využívá se v likérnictví i jako zelenina

Silice z fenyklu se používají hlavně v likérnickém průmyslu. Zbytky plodů po oddestilování silice se pak pro svůj vysoký obsah bílkovin a slizu používají jako krmivo pro dobytek.

Kultivary z okruhu Azoricum Group se pěstují jako zelenina. Jejich přízemní listy vytvářejí hlízovité pochvy, které jsou vhodné pro kulinářské zpracování.

Mattioli píše, že mezi všemi bylinami není žádný květ tak příjemný včelám, jako z vlašského kopru, a když se bylina utluče a tím se pak potřou včelí úly, včely si pak libují a rády zde zůstávají.

Dušený fenykl na olivovém oleji dle Marcelly Hazan

3 velké fenykly
1/3 šálku extra panenského oleje
sůl

Nejlepší sezóna, kdy je fenykl nejšťavnatější a nejsladší – nejčerstvější, je od podzimu do jara. Italové rozlišují samčí a samičí fenykl. Samičí má hodně robustní a kulatou listovou pochvu, samčí je spíš tenčí a delší. Samčí je křehčí, méně vláknitý, je jemnější vůně a tedy vhodnější do studené kuchyně. Na tepelnou úpravu se více hodí samičí fenykl, bude chutnat lépe.

V jednoduchosti je krása a tento italský recept nechá upřímně vyniknout čerstvému fenyklu jeho anýzovou vůni a nasládlou a peprnou chuť. Autorem je známá italská kuchařka Marcella Hazan.

Odkrojte vršky fenyklů, kde se stýkají s listovou pochvou a vyhoďte je. Zbavte se všech zažloutlých a poškozených vnějších listů. Odkrojte dolní část v tloušťce asi 3 mm. Listovou pochvu rovně pokrájejte na plátky tlusté asi jeden centimetr, poté je pořádně promyjte ve vodě
Do velké pánve na smažení vložte plátky fenyklu a nalijte olivový olej. Přilijte tolik vody, aby byly plátky pod hladinou a dejte pánev na středně vysoký plamen. Bez pokličky plátky fenyklu duste a občas otáčejte, dokud nebudou lesklé a při vpichu vidličkou měkké, měli by mít světlezlatou barvu. Spodek by měl být určitě tvrdší než vršek. Doba dušení je 25 až 40 minut, v závislosti na čerstvosti fenyklu. Pokud dochází při dušení v pánvi tekutina, dolijte třetinu šálku vody. Ve finále by neměla v pánvi zbýt žádná tekutina. Přisypte sůl, vše promíchejte a hned podávejte.
Dobrou chuť.

Obsah účinných látek

silice (v plodech 4–6 %), anethol a fenchon