Divizna velkokvětá

Nepřehlédnutelná bylina. V podobě obrovského svícnu, planoucího sytě žlutým ohněm, upoutá pohled už z dalekého okolí. Vybírá si často místa poblíž lidských sídel, jakoby chtěla svou krásu rozdávat na potkání. Krása jednotlivých květů je ale velice pomíjivá. Květy se přes noc rozvíjí, za svítání rozkvétají a v poledne opadávají. Nejen ve vnější kráse můžeme hledat podstatu této byliny. Její léčivá moc je člověku důvěrně známá. Mohli bychom najít mnoho vysvětlení, které ozřejmují libozvučné pojmenování této rostliny. Snad se jen diví světu, anebo prostě divy zná, už po staletí pomáhá.

Dvouletá divizna dorůstá přes dva metry

Statná dvouletá bylina, která si v prvním roce vytváří silný kořenový systém a růžici tence plstnatých, přilehlých listů. V druhém roce vyroste přímá a tuhá lodyha, zpravidla nevětvená, hustě olistěná, barvy šedavě žluté, dosahující výšky až 2,5 metru. Lodyžní listy se postupně k vrcholu zmenšují, jsou vejčitého tvaru, na bázi dokonale přilehlé k lodyze. Pětičetné květy jsou sytě žluté barvy, na vrcholu lodyhy vytvářejí mohutný lichoklas. Kvetou od července do září. Plodem je pak vejcovitá tobolka, s drobnějšími hnědými semeny.

Najdeme ji po celé Evropě

Vyskytuje se dosti hojně skoro v celé Evropě a druhotně pak v mírných pásech celého světa. V ČR je velmi často pěstována na celém území, nejčastěji pak v kolinním stupni (pahorkatiny).

Roste na ruderálních stanovištích, tedy na rumištích, skládkách, v příkopech podél cest, kolem zdí a plotů, v zahradách, na kompostech, na lesních pasekách, kamenitých stráních, nebo třeba v okolí lomů. Divizně se daří na vlhkých, živinami bohatých, kamenitých, štěrkovitých až hlinitých půdách.

Zmiňována je už od středověku, ale v jejím určení panuje chaos

O divizně najdeme mnoho informací už ve středověkých herbářích, kde se, z dnešního pohledu, často míchá mnoho druhů a názvů. I dnešní prameny jsou často plné determinačních omylů. Mattioli popisuje například použití odvaru diviznového kořene v červeném víně, nebo také vody z něho pálené a to při různém namožení těla. Píše také o kladném vlivu při problémech s odkašláváním. Dnešní studie také potvrzují, mimo jiné, její přínos pro přirozenou funkci dýchacího systému a sliznice.

Květy jsou velmi choulostivé, proto se suší rychle a pečlivě se uchovávají v suchu

Sbírají se květní koruny s tyčinkami, ale bez kalichu. Květy se sbírají denně, postupně podle rozkvětu, za suchého a slunečného počasí. Sušení probíhá uměle, aby bylo co nejrychlejší a za stálé výměny vzduchu, nemělo by se ale překračovat 50 °C. Barva po usušení by měla být zlatožlutá. Droga je velice choulostivá, musíme jí tedy dobře zabalit a uschovat.

Ze sušených květů můžeme připravit čaj, výborný je například v kombinaci s heřmánkem. Odvary se používají na kloktání, ale také zevně. Z pupenů se připravují tinktury. Květy divizny se používají i k aromatizaci likérů, nebo k vizuálnímu vylepšení čajových směsí, mají nasládlou, medovou vůni.

Pozor, její semena jsou mírně jedovatá!

Zajímavostí je, že semena divizny jsou mírně jedovatá. A také to, že se používala k výrobě pochodní. V nejstarší české literatuře se vyskytuje i její příznačný název „fousáč“.

Má medovou vůni a slizovitou chuť.

Obsah účinných látek

flavonoidy
slizovité látky
silice a saponiny
cukry